Beatles – Kouzelná tajemná cesta

O projektu

The Beatles – hudební, kulturní a sociální fenomén 2. poloviny 20. století, průkopníci rockové hudby, nadáni fenomenální kreativitou a neporovnatelnou hudební invencí. Jejich tvorba představuje neustálé překračování zažitých zvyklostí, nacházení nových přístupů ve sdělení hudebním i textovém. S každou novou deskou posunuli hudební hranice o kus dál.

 

Padesáté výročí vzniku legendárního, posledního alba:

ABBEY ROAD (2019)

Počátkem roku 1969, po nedotaženém projektu Let it be, se zdálo, že Beatles jsou na konci své společné cesty. Nahrávání desky, spojené s natáčením dokumentu, a zakončené koncertem na střeše budovy Apple koncem ledna, se neslo v atmosféře, která předznamenala blížící se rozchod. Jediný, kdo chtěl ještě pokračovat a udržet kapelu pohromadě, byl Paul McCartney. Podařilo se mu přemluvit producenta George Martina, aby s nimi ještě jednou natočil desku. Martin souhlasil pod podmínkou, že se bude pracovat tak, jak bývalo zvykem, což se právě nedalo říct o posledním projektu Let it be, ale ani o předchozím z roku 1968, známým jako White album.

Abbey Road představuje vyvrcholení tvůrčích snah a potenciálu svých protagonistů, a zároveň je ukazatelem dalšího hudebního vývoje, který zosobňují art rockové skupiny sedmdesátých let, například Pink Floyd a Genesis. Abbey Road je deskou, jež odkrývá, snad jako žádná jiná, charakter a vnitřní směřování svých tvůrců. Lennonovy příspěvky jsou jedinečné a přepestré, počínaje úvodní „Come together“, a první stranu uzavírající „I want you“, v nichž je rockově důrazný, naléhavý, místy téměř až agresívní, v písních na druhé straně desky však dokáže být lyrický a snivý ve skvostech jako „Sun King“ a „ Because“, v jejímž textu se zaskví čistota, intenzita vnímání a upřímnost výpovědi v prostém verši: „…protože nebe je modré, mám slzy v očích…“. Dojemná čistota a prostota takových vyjádření je privilegiem jen těch největších.

Paul McCartney jako vždy rozehrává s neuvěřitelnou, až explozívní všestranností svá hudební čísla. Od music-halové „ Maxwell´s silver hammer“ přechází k výsostnému, rockově soulovému blues, ukřičenému „Oh darling“, a na druhé straně desky mu vlastně patří celý závěr – velké, epické finále o třech částech, které končí veršem: „lásky si můžeš vzít jen tolik, kolik umíš dát“. A potom ještě kratičká „hymna“ na počest královny: „Her Majesty“. George Harrison přispěl na desku svými snad nejkrásnějšími písněmi „Something“ a „Here comes the sun“, a Ringo milou, dětsky naivní hříčkou „Octopus´s garden“.

Dohromady tvoří deska ohromující, nepřekonatelný celek, k němuž vzhlíží hudebníci všech generací s úctou a obdivem. Za pozornost jednoznačně stojí i realizace obalu desky, na němž čtveřice jednoduše přechází silnici. Takovou banalitu si člověk nevymyslí. Ale v tom právě spočívá genialita Beatles, že ve zdánlivé banalitě najednou spatříme jedinečnost a neopakovatelnost. Přechod. Obyčejný přechod. Dodnes slouží jako obrovská atrakce, na níž se nechávají denně fotografovat stovky lidí z celého světa.

Beatles svou genialitou i nejvšednějším věcem a událostem dokáží vtisknout punc výjimečnosti a neopakovatelnosti, nutí posluchače dívat se na věci novýma očima, objevovat zdánlivě objevené. Čerstvost, svěžest a radost z intenzivního prožívání, to jsou atributy, které nám jejich hudba zprostředkovává. Pro toto všechno má a bude mít smysl se k jejich tvorbě stále vracet jako k něčemu, co nás vždy znova něčím překvapí a obohatí, stejně jako jiné opravdové klenoty minulosti, hodné toho jména. Jak to kdysi vyjádřil jeden z největších dirigentů, ale i skladatelů Leonard Bernstein: “Lennon a McCartney jsou jako svatí apoštolové Jan a Pavel, a jejich hudba bude žít stejně dlouho jako hudba Bachova, Beethovenova nebo Rachmaninova.“

Hudební skladatel Howard Goodall o Beatles řekl: „Není extra složité napsat hodně písniček. Kvantita ovšem ještě nic neznamená. Na Beatles je mimořádné množství skvělých kompozic. Schubert napsal asi 800 skladeb, z nichž stovka tvoří překrásné melodie. Dalších 700 je lehce nadprůměrných. Co se kvality melodií týče, nabízí se srovnání leda s Mozartem. Na tak schopné skladatele se vždycky čeká dost dlouho. A přesně takoví byli Beatles. Proto je lze srovnávat s Mozartem hlavně kvůli té ohromující invenci.“

Ze současných našich osobností připomíná dirigent Paolo Gatto: „Beatles jsou bezpochyby Mozartem dvacátého století…“.

Whoopi Goldbergová: „Beatles mi pomohli pochopit, že mohu být sama sebou.“

 

Jaromír Kračmer, Ostrava 1. 10. 2018

 

  • Záštita na MF Souznění 2019:

    Biskup Ostravsko – opavské diecéze Mons. František Václav Lobkowicz, 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Mgr. Lukáš Curylo, primátor statutárního města Frýdek-Místek Mgr. Michal Pobucký, DiS., starosta městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Mgr. Patrik Hujdus, starosta města Frenštát pod Radhoštěm Ing. Miroslav Halatin, starosta obce Kozlovice Ing. Miroslav Tofel a starostka obce Kunčice pod Ondřejníkem Mgr. Michaela Šebelová.

    Pořadatelem je hudební agentura Zdeny a SLPT Valašský vojvoda www.valasskyvojvoda.cz

    Spolupořadatelé: statutární město Frýdek-Místek, statutární město Ostrava, město Frenštát pod Radhoštěm, obec Kozlovice a obec Kunčice pod Ondřejníkem.