Jaromír Vachůn

Na festivalu Souznění zazpívá návštěvníkům i Jaromír Vachůn. Muzikant, který si svou první kytaru pořídil v šesté třídě základní školy a na tři akordy hrál všechny možné písničky. „O nějakém folklóru jsem neměl ani ponětí. Hrál jsem hlavně country a nějaké lidovky. Do hudebky jsem nechodil, jen ve škole do sboru. Dodnes neznám noty,“ směje se dnes.
Hudbou se zabýval i před a po vojně. Založil s kamarády kapelu a muzika doprovázela vlastně celý život. „A jednoho krásného dne při nějaké veselé akci mi řekli dnes už manželé Jarek a Maruška Adámkovi, pojď k nám do Radhošťa. A já, podpořen odvahou v podobě dobrého bílého, jsem slíbil, že přijdu. A udělal jsem jedno z mých nejlepších rozhodnutí,“ pokračoval muzikant.

Následovalo 43 let zkoušek, tance, zpěvu, vystoupení, zábavy, zájezdů, srandy s partou super lidí, se kterýma je dodnes. Bylo by to na knížku a věří tomu jen ten, kdo to zažil. Zpočátku v souboru jen tančil. Po čase začal i zpívat.

„Radhošťácké cimbálovky si budu vážit, co budu na světě. Oni nebyli virtuosi, ale měli něco, co mnoho muzik nemá. Hráli po všech bálech v okolí a vždy bylo nabito,“ zdůraznil.

Jaromír Vachůn je valašský a Radhoštácký patriot. Díky Radhošťu a folklóru se mu změnil život tak, že má stále na co vzpomínat a ví, že život prožil a neproseděl v hospodě s nadáváním na politiku nebo posedlostí honbou za penězi. „Mimochodem, politiku jsme nikdy v souboru neřešili. Taky mám další pravidlo. Já nechci být bohatý, pouze spokojený. Největší mé štěstí jsou mé dětí, vnoučata, zkrátka rodina. Všchni jsme zdraví, a to je největší bohatství z mého hlediska chápání smyslu života. A já všem říkám, že umřu až budu chceť, ale dycky sa podívám nahoru a podotknu ..pánbíčku já vím, že o tem rozhoduješ Ty…,“ dodal.