Vánoční strom pro Vatikán aneb jak to všechno začalo

Stalo se tradicí (od roku 1982), že každým rokem zasílá jedna země vánoční strom do Vatikánu pro Svatého otce (papeže Jana Pavla II.). Pro Vánoce roku 1999, kterými jsme vstoupili do Jubilejního roku 2000, byla vybrána Česká republika a k reprezentaci beskydského kraje soubor Valašský vojvoda z Kozlovic.

Organizaci celé akce měla na starosti naše nejmladší diecéze: Biskupství ostravsko-opavské. Mons. František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko-opavský, převzal na svou osobu odpovědnost za výběr stromů, celkové aranžmá s výzdobou i doprovodný kulturní program. Úkol nelehký, navíc náročný tím, že muselo dojít k perfektní koordinaci všech linií, včetně církevní i státnické. Přáním otce biskupa bylo vedle materiálního zajištění i vytvoření duchovního daru pro Svatého otce. Každý mohl vybrat „svůj“ verš z Písma a napsat jej na červenou stuhu, která byla součástí ozdob vánočních stromů.

Hlavní smrk, 80 let starý a 25 metrů vysoký, pocházel z Lúčky na Morávce a byl umístěn uprostřed náměstí sv. Petra, společně se třemi postavami v nadživotní velikosti (oděnými do valašských krojů), které pak doplnily vatikánský betlém. Další sedmimetrový strom byl umístěn v aule Pavla VI. a osmnáct malých stromků zkrášlilo vatikánskou kurii i soukromí Svatého otce.

Nádherné ozdoby ze slámy vytvořili manžele Markovi z Bukové na Drahanské vysočině, krásně zdobené perníčky napekla paní Hanzelková z Libhoště, keramické ozdoby vytvořili žáci Základní umělecké školy z Města Albrechtice. Dlužno dodat, že všichni tvůrci poskytli své přepěkné výrobky v hodnotě několika desítek tisíc korun zcela zdarma. Svým dílem přispěl také Pavel Ország z umělecko-řemeslné dílny z Hrabyně nebo výrobce krpců pan Svatopluk Hýža z Kelče a řada dalších. O celkovou dekoraci se postarala zkušená aranžérka paní Vlasta Luňáčková z Ostravy.

Veškerá pozornost se upínala především k Beskydám, navíc s vědomím, že na úpatí končícího horského masivu leží na polské straně Wadowice – rodiště papeže Karola Wojtyly.

V kulturním programu pak vystoupili členové souboru Valašský vojvoda, sólistka opery divadla Antonína Dvořáka v Ostravě a dvojnásobná držitelka ceny Thálie Eva Dřízgová – Jirušová, myslivečtí trubači z Řádu sv. Huberta z Náchoda, schola Církevního gymnázia z Ostravy se sbormistryní Markétou Korpasovou, varhaník Petr Čech z Opavy (student JAMU Brno) a Daniel Hůlka.

Jak to všechno začalo?

V únoru r.1999 probleskla v novinách zpráva, že biskup F.Lobkowicz hledá pro tuto významnou akci mezinárodního dosahu vhodnou reprezentaci. Od této chvíle se vyvíjely aktivity souboru Valašský vojvoda. Z bohaté nabídky, která se na biskupství shromáždila, byl vybrán náš soubor a jak se později ukázalo nejenom k reprezentaci našeho kraje, ale celé České republiky. Zatímco v letních měsících byly vybírány vhodné stromy, vyráběly se ozdoby, my jsme připravovali několik variant vánočního programu s koledami z Kozlovic, Lhotky, Měrkovic, Myslíku a také pastýřskou hru z Trojanovic.

Do Vatikánu jsme vyjeli ve čtvrtek 16.12.1999 autobusem přes Rakousko. V pátek 17.12. nad ránem jsme dorazili do Říma, kde nás už očekával náš skvělý průvodce, kozlovský rodák JUDr. Josef Pustka. V jeho společnosti jsme měli možnost shlédnout ve třech dnech nejdůležitější pamětihodnosti tohoto města, které nás svou historií, ale i současností doslova nadchlo. Navíc s erudovaným a poutavým výkladem, který nenajdete v žádné encyklopedii. Přece jenom notně unaveni z cestování a celodenní intenzivní prohlídky Říma jsme dokázali realizovat večerní zkoušku v přímořském kempu v Ostii, známém letovisku, kde ústí řeka Tibera. V sobotu 18.12. dopoledne v 10.00 hod. jsme se zúčastnili mše v bazilice Svatého Petra, kterou sloužil olomoucký arcibiskup Jan Graubner, kazatelem byl biskup Lobkowicz. Mše se zúčastnila manželka prezidenta repubilky Dagmar Havlová, která poté jako my spěchala na audienci ke Svatému otci, do Saly Clementiny. Do tohoto nádherného sálu jsme se dostali okolo poledne s cimbálem, basou (kterou pomáhal nést sám arcibiskup Graubner) na poslední chvíli. Místo ohlášených tří set poutníků se jich mačkalo na osm set. S rychlostí, téměř jako u stáje formule 1 Ferrari, jsme připravili kapelu k produkci a ihned začali hrát naše koledy. Před příchodem papeže se mohou zpívat sólově, v jeho přítomnosti pak (podle protokolu) jen ve sborové podobě. Svatý otec nenechal na sebe dlouho čekat a s jeho příchodem vypuklo všeobecné nadšení. Po projevech prezidenta Václava Havla a biskupa Lobkowicze hovořil Jan Pavel II., který svou milou češtinou (mimo jiné) osobně poděkoval našemu souboru za hudební doprovod celé akce.

[/su_column]

[su_column size=“1/5″]

[/su_column]

[su_column size=“1/5″]

[/su_column]

[/su_row]

Nutno říci, že milá a hřejivá atmosféra, pocit hrdosti, že všichni společně jsme si tak blízcí, zůstane v našich srdcích navždy. Krásné a vznešené dojmy vystřídala chvilka oddychu. Sluníčko doslova zalilo náměstí Svatého Petra (má se prý správně říkat nádvoří), což mnozí využili k odpočinku a občerstvení z vlastních zásob. Po rychlé prohlídce baziliky Svatého Petra jsme se začali připravovat na vystoupení u nazdobeného vánočního stromu. V 16.30 hod. se zapadajícím sluníčkem, uprostřed nádvoří, začal program. Slavnostní fanfáry mysliveckých trubačů, zpěv Evy Dřízgové-Jirušové, Daniela Hůlky a pásma koled souboru Valašský vojvoda rozezvučely obrovský prostor před bazilikou Svatého Petra.

Projevy prezidenta Havla, kardinála Vlka nebo český projev přímého zástupce papeže kardinála Czoky, na pozadí se slavnostně osvětlenou nově opravenou svatopetrskou bazilikou, tvořící nádherný protějšek k vánočnímu stromu, který Vatikánu předal a spolu s dvěma dětmi (Barbora Münsterová z Ludgeřovic a Jiří Pagáč z Ostravy – Mariánských Hor) rozsvítil prezident republiky – to vše patří k nezapomenutelným zážitkům. Byl to nádherný a povznášející pocit, když Eva Dřízgová-Jirušová zazpívala Tichou noc za doprovodu naší kapely a pak všichni jako jeden obrovský sbor (státníci, biskupové, naší poutníci, turisté z celého světa…) zpívali Narodil se Kristus Pán a Nesem vám noviny.

Všechno má svůj konec. Tečka byla vpravdě bujará. Po odchodu nejvýznamnějších hostů si doslova vymohli naši poutníci, kterým vévodil biskup Malý, řadu přídavků. A tak jsme s cimbálovou muzikou doprovázeli další sborové zpěvy a dokonce se u vánočního stromu tančilo. Všichni se rozcházeli s těmi nejlepšími pocity.

V poslední den – neděli 19. prosince jsme se (už „v civilu“) zúčastnili mše svaté v 10.15 hod. v bazilice Svatého Kříže Jeruzalémského, kterou celebroval kardinál Miloslav Vlk, kazatelem byl tentokrát biskup Jaroslav Škarvada. Součástí baziliky je známá kaple sv. Heleny, kde jsme si mohli prohlédnout nejvzácnější relikvie z ukřižování Ježíše Krista – trny z koruny, hřeb a část břemene. Poté jsme projeli autobusem historický Řím s častými zástavkami k prohlídkám nejslavnějších památek. Celý náš pobyt jsme zakončili v Ostii, v kempu na pobřeží (několik desítek kilometrů od Říma), kde po večeři zorganizovali naši poutníci společenský večer. Sešlo se nás tam asi ke čtyřem stovkám. Cimbálová muzika hrála k poslechu a k tanci. Naši tanečníci a zpěváci předvedli na přání valašskou vánoční hru Pastuši. Večer plný veselí, milých setkání a vzájemné jednoty ukázal v čem je síla našeho národa, když „o něco jde“.

A tak snad více lidí (nejenom v České republice) ví, kde leží Beskydy, Kozlovice a co to znamená, když se řekne Valašský vojvoda.

Na tomto místě patří velké díky všem členům souboru, Obecnímu úřadu v Kozlovicích, řadě sponzorů, bez nichž by naše reprezentace nebyla tak úspěšná (celý pobyt jsme si hradili z vlastní kapsy) a v neposlední řadě biskupu Františku Václavu Lobkowiczovi, který vložil plně svou důvěru ve schopnosti našeho souboru.

Jsou to pro nás krásné okamžiky ohodnocení naší dlouholeté činnosti a zároveň výzvou na prahu nového tisíciletí. Letos si soubor Valašský vojvoda připomene 30 let výročí svého vzniku. Ale o tom zase někdy příště.

Pozn.: celý přímý televizní přenos ze Svatopetrského náměstí vysílala vatikánská televize po satelitu do celého světa. Nahrávka na videokazetě je k dispozici v ostravském studiu Telepace na Kostelním náměstí.

Zpracoval Zdeněk Tofel