MF Souznění se letos konal po dvaadvacáté, ale poprvé bez diváků v sálech. Přesto festival u publika uspěl. Na ohlas těch, kteří se na tomto úspěchu podíleli – tedy umělců, jsme se zeptali houslového virtuóza Václava Hudečka a jeho ženy, spisovatelky Evy Hudečkové. Tady jsou jejich názory…
Napadlo vás, třeba jen na chvilku a čistě v soukromí, že byste se festivalového on-line programu bez diváků raději nezúčastnili?
Václav: Jako interpret dávám samozřejmě přednost koncertu s posluchači, ale myslím si, že v letošní složité době jsme všichni rádi, že krásná hudba zcela nezmizela a že nám moderní technologie umožňuje zprostředkovat kontakt s publikem jejím prostřednictvím. Samozřejmě musí být použito profesionálních zařízení. Navíc posluchači mají možnost si koncerty zopakovat nebo dokonce uložit, a mnozí to rádi využívají.
S jakými pocity jste přijížděli do Moravskoslezského kraje, přesněji do Frýdku-Místku, kde se konal právě váš festivalový den? A co jste si pak říkali na odjezdu?
Eva: Poslední veřejné koncerty se konaly za slunného babího léta, k vám vedla naše první cesta do zimy. Představa zledovatělých vozovek už sama o sobě mrazí, a tak v našich pocitech převládalo vroucí přání, abychom v pořádku a včas dorazili na místo. Těšili jsme se na vás a jelo se nám hezky, jedinou pihou krásy byl hřebík v pneumatice. Ale dojeli jsme. A kouzlo příznivého okamžiku pokračovalo. Všude máme přátele, u vás na Souznění jsme potkali ty z nejmilejších. Janu a Martina Hrochovy, Jakuba Černohorského a Bendův Quartet s kontrabasem. Skvělí muzikanti, jako vždy perfektně připravení. Zdeněk Tofel a jeho tým připravili nejlepší podmínky k natáčení. Atmosféra byla nabitá vstřícností a pohodou, v čarovných tónech se prolínala profesionální dokonalost, vzájemná náklonnost a respekt. Ráno jsme odjížděli s euforickými pocity, jak krásný je život a jak hudba božsky zní, když promlouvá řečí lásky. I naše cesta byla bez potíží, dojeli jsme domů i s hřebíkem.
Posloucháte odehrané koncerty zpětně? Například proto, abyste je spolu hodnotili nebo je společně prožili v roli diváků?
Eva: To záleží na okolnostech, vedeme prací nabitý život, úžasný, ale občas vyčerpávající a stresující, stále něco chystáme, není čas se ohlížet. Najdou se i chvíle klidu na poslech nahrávek. Vídáme naše programy na TV NOE, a když si někdy trošku postonáme, dopřejeme si léčení hudbou, v tichu domova. Má to ozdravující kouzlo.
Václav: Sám poslouchám své koncerty ze záznamu jen zcela výjimečně, a to včetně svých studiových nahrávek. Co je hotovo, je hotovo, starám se o to, jak zahraju příště a poslech raději přenechám publiku.
A co sestřih toho frýdecko-místeckého, který bude pod názvem Štědrodenní zámecká kratochvíle vysílat na Štědrý den kolem poledne stanice Vltava Českého rozhlasu? Budete mít na poslech vůbec čas, když máte na programu ještě Adventní koncerty České televize?
Eva: Na to si určitě čas uděláme, kvůli tak vzácné kratochvíli si odepřeme oběd a jako bonus ještě uvidíme zlaté prasátko.
Jak dlouho znáte MF Souznění?
Václav: Prakticky od jeho vzniku. Zdeněk Tofel mě oslovil několikrát, ale v době konání festivalu jsem měl dlouhodobě naplánované předvánoční turné s vítězem naší luhačovické Akademie. Léta se nám nepodařilo dát termín dohromady, až letos to konečně vyšlo a mě to velice těší.
Je to festival adventních a vánočních zvyků a tradic. Máte nějaké rodinné zvyklosti, které se v tomto čase prostě nesmí za žádných okolností vynechat?
Eva: Zachováváme vánočním svátkům ryze český ráz, nejsme stoupenci novátorů, kteří do naší kultury vnášejí vlivy, které tam nepatří. Držíme se tradic, kořenů národní identity. Pokusy o odcizení, které z nás dělají globální masu bez ducha, zpravidla působí nepřesvědčivě a trapně. Do naší krevní skupiny jsme přijali americký film Jesus Christ superstar, který milujeme, a každé Vánoce si ho pouštíme, už 45 let, co jsme spolu. Ten film nestárne a v kouzlu Vánoc máme pocit, že my taky ne.
Letošní Souznění bylo hodně jiné. Celá doba je taková. Co byste popřáli v téhle jiné době všem kolem sebe?
Eva: Nebojte se, radujte se, veselte se a milujte se. Když to jeden s druhým myslí dobře, nemůže to špatně dopadnout.
Václav: Ať příští rok přeje vašim zdravým vztahům, které vám přinesou radost a užitek.
