Sobota 15. 12. 2018 – Kozlovice
Stále stejně, a přece jinak. I tak můžeme ve zkratce okomentovat třetí festivalový den Souznění, který sice vychází z osvědčeného modelu, přesto vždy nabídne něco navíc. Něco, co je natolik inspirující a lákavé, že přivábí do malebných Kozlovic v Beskydech nejen místní, ale i řadu obyvatel z okolních měst. Ti všichni totiž vědí, že sváteční atmosféra, jež během celého dne na různých místech v této obci panuje, je zcela jedinečná a nezapomenutelná. Což se týká jak dopoledního, tak odpoledního programu.
Jak už bývá dobrým zvykem, lákadel bylo více než jen ta hudební. Návštěvníci totiž mohli například ochutnat také speciality domácí a zahraničí kuchyně. Velké fronty se tvořily třeba u stánku, kde své dobroty připravovali zástupci folklorního souboru HEĽPAN.
„Naše specialita se nazývá gráple a k jejich výrobě používáme polohrubou mouku, zkyslé mléko, sodu, máslo, práškový cukr a trochu citronu. To vše se smíchá, a pak se to smaží na oleji a následně posype cukrem a vanilkou,“ popsala Maria Vilimová s tím, že dále v jejich menu figurovaly trhané halušky.
Nutno zdůraznit, že folklorní soubor HEĽPAN zaujal i hudební produkcí. Ostatně ne náhodou byl Horehronský vícehlasý zpěv zapsán na Reprezentativní seznam UNESCO nemateriálního kulturního dědictví Slovenska.
„Cítíme se tu výborně, líbí se nám, že jsou si tu všichni blízcí. Atmosféra je vynikající,“ podotkla za soubor Maria Kemková. „A když to všechno dáme dohromady, tak zjistíme, že tento festival spojuje to, co politici rozdělili,“ doplnil ji Jan Janko.
Své umění prokazovali také lidoví řemeslníci. Proud kreativity tryskal opravdu různými směry, a tak ke koupi byly například ručně vyrobené šperky, ratanové košíky či háčkované dečky. Navíc někteří z tvůrců své výrobky na místě přímo vytvářeli nebo alespoň dolaďovali.
Velkou festivalovou premiéru si odbyla cimbálová muzika OHNICA, jež zpracovává a interpretuje převážně písňový a taneční repertoár z uherskohradišťského Dolňácka. Zazněly však rovněž adventní skladby ze starých kancionálů.
„Absolvovali jsme totiž zatím jen dva vánoční či adventní festivaly, jeden v Polsku a druhý na Slovensku. V Česku tak máme premiéru,“ vysvětlil za cimbálovou muziku OHNICA Jan Káčer a doplnil: „Je tady příjemně, přijde mi, že návštěvníci jsou jako jedna velká rodina. Myslím si, že si lidé přijdou na své ve všech ohledech, ať už díky dobré muzice, ale také dobrému jídlu a pití.“
Folklorní skupina POHRONCI naopak nechala nahlédnout do folklorních zvyků ze slovenského regionu Pohroní, přičemž její prezentace, v níž nechybělo ani mluvené slovo, se opírala o fujary, heligonku, gajdy a píšťaly.
„Jsme rádi, že jsme se dostali na tento festival. Dneska bylo vše vynikající a byla tu dobrá atmosféra,“ sdělila své dojmy Veronika Bodnáriková, zpěvačka z této folklorní skupiny.
Naprosto odlišný šálek hudební kávy pak servíroval čínský soubor School of Music Shanghai University, jehož tvorba má nejblíže k poetické etnické hudbě. Šestice sympatických dívek se soustředila výhradně na instrumentální písně a umožnila příchozím ochutnat lyrické skladby o lásce či přírodě, ale zaujala také působivou verzí známé lidové písně „Ach synku, synku“.
Výrazným písmem se do festivalového dění zapsal i charismatický zpěvák JOŽKA ČERNÝ, který vystoupil společně s cimbálovou muzikou GRACIA v kostele sv. Michaela a sv. Barbory. A splnil to, co dopředu avizoval. S naprostou suverenitou zazpíval řadu moravských lidových písní, čímž potěšil své příznivce v zaplněném kostele.
O další pestré pěvecké a hudební příspěvky se postarali tito vystupující: VALAŠSKÝ VOJVODA, DECHOVÁ HUDBA KOZLOVICE, PĚVECKÝ SBOR ZŠ KOZLOVICE, dětský folklorní soubor VALÁŠEK, SPV KOZLOVICE, klavírní a klávesová škola Lenky Lepíkové a sbor CANTAMUS.
Navíc v kamenné pivnici Valašského pivovaru vyhrávala cimbálová muzika KONOPJAN. A jako obvykle v muzeu Obecné školy, jež se nachází v areálu Fojtství, probíhal den otevřených dveří. Mnozí senioři tak této možnosti využili k tomu, že svým vnukům ukázali a vysvětlili, za jakých podmínek probíhala výuka v minulosti. I to bylo přínosné a obohacující.
Celý den plynul tak nějak přirozeně a zcela uvolněně. A když zazněla závěrečná píseň večera, mnozí ani nevěřili, že už je konec a že celý program už uběhl. Opět se tak díky Souznění potvrdilo, že není nutné lpět na čase a že jsou důležitější věci a hodnoty.
